Válka o čas
Za kolik mi prodáte svou hodinu života? Někteří lidé ji prodávají za 50Kč, třeba pokladní v řetězcích. Učitelé za 100Kč. Můj učitel angličtiny jí dokonce prodává za 250Kč a automechanik ve značkovém servisu za 800Kč. Ind mi prodá svůj den života za dolar, možná dva. A tak si ve světě kupujeme čas. Organizace si od nás kupují naše dny, hodiny a energii, která je oživuje a rozhýbává. Některé při tomto nákupu postupují fair, jiné sprostě loupí. Třeba taková reklama. O kolik minut života mne olupuje mnou nevyžádaná reklama? V televizi, v kině, v rozhlase, podél silnic atd.. Ačkoli platím koncesionářské poplatky, tak mi to není nic platné, nejsme chráněn. Šup a máš tu chvilku s reklamou. Stará moudrost říká, že halíře dělají talíře. Já říkám, že minuta k minutě dělá hodiny a dny....Velebené managerské delegování není nic jiného velmi často, než okrádání druhých o čas. Pokud já své povinnosti "předeleguji", najednou získám příjemných pár desítek minut volného dechu a někdy i klidu. A tak mezi jednotlivými odděleními zuří často skrytý boj o čas-kdo, co, kdy udělá. Nejlepší je to s ambiciozními, mladými a dravými, kteří mají hypotéky, chtějí šplhat po firemním žebříčku a být důležití. Ti jsou ochotní vybílit své časové konto. Půjčíte jim služební auto na víkend (stejně ho tráví u notebooku), dáte mobil a prodají vám i vlastní prababičku. Boj o čas a zodpovědnost za svůj časový budget je základním námětem mých tréninku TIMEMANAGEMENTU. Tréninků často bouřlivých, otřásajících zaběhnutými předsudky (třeba o nekonečném mládí a vitalitě, o tom, že život lze odložit na penzi). Kladu si otázku, zda všechny ty školské reformy a střídající se ministři třeba začnou učit naše děti o tomto neobnovitelném zdroji. Vlastně, proč si myslíte, že průměrný maturant, nebo i vysokoškolák o čase neví zhola nic? Komu to asi prospívá?